Když jsem se stala mámou poprvé, změnil se můj pohled na svět od základů. Hledala jsem si svou cestu mateřstvím, snažila se všechno dělat správně a taky nějak zapadnout. Jenže kolem sebe jsem neměla nikoho, kdo měl tou dobou miminko. Až mi jednoho dne cvrnkla do nosu pozvánka stát se poporodní dulou, tedy tou, která provází ženy časem po porodu, šestinedělím a dále. Pamatuji si tu chvíli jako včera. Objal mě pocit absolutního Jo!
A tehdy se to stalo. Rok 2016 mě dostal na cestu, po které jdu dnes.
Moje první vzdělání
Přihlásila jsem se na první běh v Napp, organizace, která vzdělávala poporodní duly jako první v ČR a která dnes už neexistuje. Ale to nevadí, dalo mi to do začátku nepopsatelně moc. Těžím z toho dodnes. Věnovaly jsme se péči o křehkou ženu po porodu, o její psychiku a její potřeby duševní i fyzické. Jak ji opečovat tak, aby mohla péči dávat dál. Jak ji podpořit v kojení a kojením úspěšně provést.
Na to jsem navázala dalším vzděláváním se, účastí na konferencích o rodičovství, přednáškách a workshopech o přirozeném početí, o péči o ženy po porodu, o spánku dětí i dospělých. Prohlubovala jsem své znalosti. A co považuji za nejdůležitější, učila jsem se, jak pracovat s klientkami, jak k nim přistupovat a respektovat jejich potřeby. Také jsem se oficiálně stala poradkyní nošení dětí V Bavlnce, lektorkou mi byla Anička Pohořálková, jedna z průkopnic nošení v ČR a antropoložka. Jí vděčím za jiný pohled na přirozené potřeby miminek, proč se chovají, jak se chovají, jak jejich chování souvisí s vývojem člověka a společnosti.
Když jsem se pak sama připravovala na svůj druhý porod, prošla jsem kurzem od Jemného zrození, který moc doporučuji a kterým nás provedla úžasná Ilona Pánková. Já osobně jsem se tehdy připravovala na porod doma, pracovala jsem hodně se svými strachy a hodnocením okolí. A opět jsem si potvrdila, že základ je v tom, jak se žena cítí a co chce. Ovšem aby se mohla vůbec rozhodnout, je moc užitečné mít informace.
Poradkyní při kojení
V roce 2017 jsem se konečně odhodlala a doplnila si vzdělání u Míši Topinkové. To je žena, která přinesla do ČR nový pohled na kojení. Velmi ráda jsem se tedy stala poradkyní organizace Přirozené kojení a inspirovala se přístupem Míši. Dodnes žasnu, jaký má rozhled a množství zkušeností. Když jsem se rozhodovala mezi třemi organizacemi, které v Česku vzdělávají laktační poradkyně (to jsou Laktační liga, Přirozené kojení a Mamila), nejvíc mě to táhlo k Přirozenému kojení. A to právě pro ten způsob, s jakým poradkyně Přirozeného kojení přistupují k ženám a jejich dětem. S hlubokým respektem k jejich příběhům a potřebám a vždy individuálně.
Dnes už můžu říct, že mám praxí ověřeno, že funguje „netechnický“ přístup ke kojení. Že nemusím opravovat ani ženu, ani dítě, aby spokojeně kojily. Nemusím kontrolovat, zda má žena správný tvar bradavek a velikost prsou. Nemusím zkoumat, zda je dítě přisáto ve správném úhlu, nebo zda má dostatečné množství dvorce v pusince. Nemusím ženě dávat miminko na tělo, aby bylo v ideální poloze. A nemusím doporučovat pomůcky, aby se dosáhlo ideální polohy. Prakticky stačí jim oběma dát důvěru, že jsou správně tak, jak jsou. Provést ženu chováním miminka a tím, jak ona sama reaguje, co se v ní probouzí, když třeba miminko pláče. A někdy taky vyzkoušet možnosti poloh a najít si v tom pohodlí. Množství mléka stimulovat přirozeně, bez zásahů zvenčí.
Tak proto jsem poradkyní Přirozeného kojení. Protože to dává smysl a funguje.
Další části skládačky
A do toho všeho mi pak zapadají další informace, jako třeba výzkumy Henrika Norholta (téma nošení a citová vazba), prof. J. J. McKenny, Ph.D. a Mgr. et Bc. Lenky Medvecové Tinkové (antropologie a dětský spánek), K. U. Moberg (oxytocin a mateřství), S. Colson (přirozená pozice na těle matky) a dalších.
Také jsem vedla podpůrné skupinky pro kojící ženy ve Vyškově a nosicí srazy, což mi dalo další pohled na potřeby žen a miminek. Díky podpůrným skupinkám znám témata, která ženy řeší i po skončení šestinedělí a dále. A sesbírala jsem spoustu tipů, jak výzvy s dětmi řešit.
Síla rituálů a zastavení se
Co se týká rituálů a ženských kruhů, v minulých letech jsem jich pár vedla a organizovala. Prostě jsem měla potřebu setkávat se a sdílet v bezpečném kruhu s dalšími ženami to, co žijeme. Bylo to krásné, ale pro rituály nejsem stvořená. Proto spolupracuji s Monikou Tumovou, která rituály žije ve svém běžném životě. A je to ta pravá žena, se kterou se dokážeš zastavit, uvědomit si a prožít.
Například já sama jsem v osmém měsíci svého druhého těhotenství měla svůj osobní předporodní rituál, vedla ho tehdy báječná Hanka Uřídilová z Brna. Ačkoliv jsem celé těhotenství věděla, co potřebuju a jak chci svůj porod prožít, v osmém měsíci mi začaly docházet síly a odhodlání. Na začátku rituálu jsem dostala otázku, jak se cítím. Nevzpomínám si, co jsem odpověděla, ale vím, jak jsem se cítila – úplně na sesypání, pochybovala jsem úplně o všech svých plánech, rozhodnutích, sama o sobě, bylo mi do pláče každou vteřinu dne.
A po rituálu? Můj mozek to nechápe, ale tělo a mysl to zažily. Doslova mi to vlilo sílu, těšení se a odhodlání do žil.
Chtěla bych, aby tuto možnost měla každá z vás, a proto s Mončou spolupracuji.
Dělám to už léta
Poradenství se tedy věnuji šestým rokem a čerstvě na plný úvazek. V Česku vím o jen velmi málo ženách, které se tématu mateřství a kojení věnují na plný úvazek a mají prostor jít do hloubky. Většina z nás začínala s poradenstvím při rodičáku, když jsme měly malé děti. A poradenství pro nás byl spíš koníček.
Já sama jsem si v sobě dlouho řešila, zda chci jako laktační a nosicí poradkyně pokračovat i po rodičáku. Ono totiž pak už je to skutečně podnikání, se všemi čísly a náklady a není dlouhodobě udržitelné pracovat v pomáhající profesi za pár peněz. A k tomu ten fakt, že jde o pomáhající profesi, pracujeme s ženami v křehkém období, je potřeba obezřetnost vůči ženě a její rodině, ale také vůči sama sobě – uhlídat si svou energii, dávat jí tak akorát, ani málo, ani moc na úkor sebe.
Naučit se naslouchat, respektovat hranice. Naučit se vnímat tenkou hranici mezi tím, kdy ženu provést, a tím, kdy ji dát prostor. Otevřít se, nehodnotit, ale skutečně naslouchat a poslouchat. A na to reagovat.
Nešířit vlastní přesvědčení, ale skutečně podporovat.
A kdo po porodu naslouchal tobě?
Absolvovala jsem:
- Konference Aktivní rodičovství Brno 2014
- Přednáška o očkování s Martinou Suchánkovou, 2015
- Konference Aktivní rodičovství Brno 2015
- Kurz pro poporodní duly, NAPP z. s. 2016
- workshop Ne/plodné období po porodu, CENAP 2016
- přednáška Lidský spánek z perspektivy historie a kulturní antropologie, A. Pohořálková 2016
- Kurz pro poradkyně vázání dětí do šátku, A. Pohořálková, 2016
- kurz Zdravé přebalování, Brána k dětem, 2016
- kurz Přirozená antikoncepce a vědomé milování, K. Juřenčáková, 2016
- Spánek dětí, seminář Prosím spinkej, 2016
- Festival Být ženou, Šumperk 2016
- Kurz Rebozo, Michaela Kalusová, 2016
- Kurz Jemného zrození, 2016
- Podpora kojení v savčí pozici, M. Topinková a A. Pohořálková, Bratislava 2016
- Léčení lůna bylinnými parami, NAPP z s. 2016
- Kurz Podpora kojení s využitím vrozených reflexů, Míša Topinková, Brno, prosinec 2017
- Jemné zrození, Kompletní příprava k porodu s hypnoporodem, Ilona Pánková, Brno 2016
- Celodenní odborný seminář s Henrikem Norholtem a Helene Ferslev, Workshop na témata citové vazby, prenatální podpory citové vazby, vědeckých důkazů týkajících se nošení dětí a podpory otců v období před porodem, během něj i po něm. Brno 2019
- Oxytocin, biologický průvodce mateřstvím, Kerstin Uvnas Moberg, celodenní seminář, 2018, Brno
- II. Odborné sympozium Dětský spánek očima antropologů, prof. James J. McKenna, Ph.D. a Mgr. Lenka Medvedcová Tinková, Prosím spinkej, 2019, Praha
- Konference Duševní pohoda mámy je důležitá, Úsměv mámy, 2021 září, Olomouc